S nástupem roku 2026 se Napoli opět ocitají v situaci, kdy musejí balancovat ambice na několika frontách současně. Azzurri jsou v Serie A na třetím místě a stále jsou v boji o obhajobu Scudetta, takže domácí sezona zatím celkově vyznívá pozitivně.
Problémy v Evropě ale odhalily limity současné šíře kádru, zejména při zvládání náročného rozpisu zápasů. S blížící se druhou polovinou sezony nabízí lednové okno možnost doladit tým a dát trenérovi Antoniu Contemu nástroje, které mu umožní konkurovat na všech frontách stabilněji.
Stejně jako u Interu není hlavní otázkou, jestli má Napoli na trhu zasáhnout, ale spíš zda by cílené posily nemusely být právě tím rozdílovým faktorem.
Co Napoli nepotřebují?
Na papíře je ofenziva Neapole relativně dobře obsazená.
Rasmus Højlund se adaptoval a přináší atletičnost, presink a vertikální hrozbu, zatímco očekáváme návrat Romelua Lukaka po zranění v následujících týdnech. Conte považuje Lukaku za ústřední prvek útočné struktury – jak jako referenční bod, tak jako hráče, který uvolňuje prostor pro spoluhráče.
Mezi těmito dvěma typy útočníků, jedním pohyblivějším a druhým fyzicky dominujícím, je situace na pozici centrforvarda solidně pokrytá. V kádru je navíc Lorenzo Lucca jako další alternativní profil v útoku.
Proto se v lednu zdá málo pravděpodobné, že by klub sáhl po dalším klasickém útočníkovi – pokud nedojde k nečekanému odchodu, není toto priorita.
Podobně lze říct i o středu pole: Napoli tu mají kontrolu, zkušenosti a taktickou kázeň. Rotace je někdy napjatá, ale není to nejpalčivější problém týmu.
Jinde je to však jiné.
Obrana: oblast největšího znepokojení
Obranná linie Neapole funguje spíše přijatelně než přesvědčivě. Výsledky je sice často zakrývají, ale výkony několikrát ukázaly zranitelnost, zejména když je nutná rotace nebo se objeví zranění.
Jasným příznakem přetížení je nucené přesouvání hráčů na méně vhodné pozice – Giovanni Di Lorenzo často kryl střed obrany a dělal to statečně, ale nikdy nepůsobí jako stoprocentní jistota na stoperském postu.
Conte vyžaduje od zadních řad přesnost a jasnost v nastavení, což Napoli ne vždy naplňují. Schází dominantní, vrcholový střední obránce, který by dokázal defenzivu ukotvit a vést ji – to bylo obzvlášť patrné v evropských duelech, kde jsou rozdíly nejmenší.
Právě proto je stoper pravděpodobně nejpalčivější prioritou. Zda klub zakročí už v lednu, nebo si počká na léto, je otevřená otázka, ale potřeba posily je čím dál zřejmější.
Ideální by byl zadák s zkušenostmi ze Serie A, někdo, kdo je okamžitě schopen pochopit taktické nároky soutěže, nikoli surový projekt pro dlouhodobý vývoj. Contemu jeho systém nedává moc prostoru na delší adaptační období, zvlášť při obhajobě titulu.
Křídelníci: zkušenost nad experimentem
Další oblast, kde je rozumné se poohlédnout, jsou krajní pozice v útoku.
Napoli mají rychlost a techniku na křídlech, ale konzistence občas chybí. V těsných duelech by se hodili křídla, která přinášejí nejen kreativitu, ale i spolehlivost a schopnost řídit hru – přesně to, co často nabízí zkušení hráči z Serie A.
Conte preferuje široké hráče, kteří rozumějí rozhazování prostoru, obranným povinnostem a tempu utkání. Taková posila by možná nenastupovala vždy v základní sestavě, ale byla by cennou a stabilní rotační volbou, která udrží kvalitu, když bude potřeba měnit složení týmu.
Navíc by pomohla zvládat akumulované fyzické zatížení v domácích i evropských soutěžích – čerstvé nohy, zvyklé na italskou ligu, by se v posledních měsících sezony mohly ukázat jako neocenitelné.
Hloubka kádru, hloubka, hloubka
Možná nejdůležitějším leitmotivem lednového plánování Neapole není lov hvězd, ale udržitelná koncepce kádru.
Contovy týmy jsou náročné po taktické, fyzické i psychické stránce. Na dlouhé sezoně, zvlášť když je v ní účast v Evropě, se hloubka kádru stává konkurenční výhodou, ne luxusem.
První jedenáctka Napoli dokáže konkurovat komukoli v Serii A; skutečný problém je pokles kvality za touto základní sestavou. Zranění, suspendace nebo pokles formy často donutily Conteta spoléhat na improvizovaná řešení, která působí spíš reaktivně než strategicky.
Lednové okno by proto mělo cílit na zpevnění základny týmu, ne nutně na zvyšování maximální kvality. Jeden kvalitní obránce, jeden zkušený křídelník a případně ještě univerzální hráč do rotace by mohli zásadně zlepšit schopnost Napoli rotovat bez ztráty herní identity.
V lednu zasáhnout, nebo počkat?
Stejně jako Inter i Partenopei stojí před známým dilematem: aktivně zareagovat teď, nebo být trpěliví a čekat na léto?
Lednový trh je často neefektivní a klub nechce připlácet nebo ohrozit letní plány. Na druhou stranu může být rozdíl mezi úspěchem a zklamáním v závěru boje o titul opravdu tenký.
Ve světle postavení v tabulce nejsou Napoli pod tlakem nakupovat narychlo. Evropské výkony ovšem ukázaly, že kádr může být na hraně pro ambice, které Conte nastavil.
Prostý a promyšlený lednový přístup — s důrazem na obranu a zkušenou hloubku — by nejlépe ladil jak s krátkodobou konkurenceschopností, tak s dlouhodobými plány.
Úkolem Neapole tedy není měnit fungující projekt, ale ho posílit. Způsob, jakým klub přistoupí k lednovému oknu, může rozhodnout, zdali obhajoba Scudetta nabere nový dech, nebo začne pod tíhou dlouhé sezony vyhasínat.
Zdroj článku a fotografií: football-italia.net
