Itálie se budou na barážové semifinále o postup na mistrovství světa proti Severnímu Irsku připravovat s dvěma velkými otázkami, i když Gennaro Gattuso opakovaně zdůraznil, že prioritou bude práce na psychice týmu.
Los baráže, který nasměroval Itálii do semifinále právě se Severním Irskem, vyvolal různé reakce. Fanoušci Azzurri nejsou zvyklí na přehnaný optimismus poté, co jsme nepostoupili v letech 2018 a 2022.
Podle žebříčku FIFA by Itálie neměla mít strach z týmu na 69. místě a rozdíl v kvalitě se zdá zřejmý. Přesto jsme si, bohužel, vytrpěli dost ran, aby nás i papírově slabší soupeř mohl v minulosti zaskočit.
Nezapomínáme na zápas v Palermu: méně než rok po triumfu na Euru měl Roberto Manciniho tým zápas pod kontrolou, vytvořil si spoustu šancí, přesto nakonec prohrál po pozdním gólu Aleksandara Trajkovského a Severní Makedonie postoupila do barážového finále (kde později podlehla Portugalsku).
Od té doby Azzurri prošli dvěma trenéry – Luciano Spalletti i Gattuso. Vypadli jsme ve vyřazovací fázi Eura 2024 a v kvalifikační skupině o MS jsme v duelu s Norskem dostali sedm branek ve dvou zápasech a vstřelili jen jednu.
Gattuso převzal tým v září za velmi stísněných časových podmínek a s nutností sbírat body v Group I. Nastoupil k mužstvu, které za Spallettiho působilo takticko-mentálně zmatené a vyčerpané, a přestože v prvních šesti zápasech pod jeho vedením přišly pět výher a jedna prohra, Ringhio stále plně nevyřešil problémy reprezentace. Upřímně – žádný jiný trenér by je za tak krátkou dobu také neošetřil.
Semifinále na jedno utkání se Severním Irskem se bude hrát doma, pravděpodobně na New Balance Areně v Bergamu, a znovu bude mít Gattuso jen omezený čas na přípravu.
Italská federace se snaží najít termín pro krátké soustředění v Coverciano několik týdnů před březnovou reprezentační přestávkou, ale vzhledem k vytíženému programu v klubech bude úkol náročný. Čím déle bude mít trenér hráče k dispozici, tím lépe, ale i případné pár dní navíc sotva otočí situaci ze dne na den.
Co musí trenér vyřešit?
Jak Gattuso sám zdůraznil, prioritou je složit tým psychicky dohromady. Ve skóre proti Norsku jsme vypadali příliš zranitelně: slibný první poločas se rozpadl okamžitě po inkasovaném vyrovnávacím gólu ve druhé části.
Hlavní výzvou bude zvládání tlaku v dalších dvou zápasech. Musíme porazit dva soupeře a získat si cestu do USA, Kanady a Mexika – k čemuž bude zapotřebí, aby hráči porazili své vlastní démony a ukázali psychickou odolnost, která v minulosti chyběla.
V domácím semifinále bude na Azzurri veškerý tlak; pro většinu (i pro největší pesimisty) je vítězství samozřejmostí. V případném finále však bude tlak jiný, protože tam už budeme hrát venku – buď ve Walesu, nebo v Bosně a Hercegovině.
Není pochyb o tom, že Azzurri jsou technicky na vyšší úrovni než jejich příští soupeři, ale hrát finále venku, zejména v Cardiffu, určitě vzbuzuje obavy vzhledem k současné křehkosti týmu.
Není náhoda, že Gattuso hráče nabádal, aby si uvědomili „jak silní jsou“ i po debaklu 1:4 s Norskem na San Siru – má pravdu. Itálie dnes nemá světovou ikonickou postavu jako dřívější Baggio, Del Piero nebo Totti, ale přesto tým disponuje talentem a hráči musí být první, kdo to pochopí.
Mnoho klíčových hráčů nastupuje v Premier League – Gigio Donnarumma, Riccardo Calafiori nebo Sandro Tonali – a základ hráčů Interu dokázal vybojovat dvě finále Ligy mistrů za tři roky. Vepředu navíc Mateo Retegui a Moise Kean dávají na reprezentační úrovni více branek než jejich předchůdci. Jinými slovy, důvody k optimismu jsou, ale optimismus sám o sobě nestačí, když už přes deset let nepatříme na mistrovství světa.
Nezbytnou součástí naší práce bude proto zvládnutí tlaku v příštích čtyřech měsících – psychika bude jedním z rozhodujících faktorů.
Druhé dilema: taktika a týmová identita
Podle nás nelze opomenout ani taktickou stránku. Gattuso má pravdu, když říká, že každý systém má své výhody i nevýhody, ale za první měsíc v čele reprezentace měla být jasná týmová identita jednou z priorit.
Taktické rozpory ostatně částečně přispěly k narušení chemie mezi Azzurri a předchůdcem Spallettim. V zářijové tiskovce Gattuso uvedl, že preferuje čtyřčlennou obranu, protože trojice vzadu by podle něj činila tým příliš defenzivním. Přesto v prvních šesti zápasech zkoušel více systémů, dokonce i tři stopery v nedávné prohře s Norskem.
Při hře ve formaci 3-5-2 nám chybí kreativita na krajích; současní nejlepší krajní hráči Riccardo Orsolini a Mattia Zaccagni nejsou zárukou úspěchu na nejvyšší mezinárodní úrovni. Jiná situace by mohla být u Federica Chiesy – záleží, zda se Liverpoolský křídelník v novém roce rozhodne vrátit do národního týmu po téměř dvouleté pauze.
Jasným posunem pod Gattusem je útočná spolupráce Reteguiho a Keana, která funguje velmi dobře, a proto bude trenér neochotný postavit v baráži jen jednoho z nich. To naznačuje, že Gattuso sáhne buď po 4-4-2, nebo po 3-5-2 proti Severnímu Irsku, případně použije Keana v širší pozici vlevo v systému 4-3-3.
Itálie zoufale postrádají hráče, který by v závěrečné třetině utkání dokázal sám něco vymyslet. I když dokonalého řešení zatím nemáme, celková kvalita kádru je natolik vysoká, že by měla zabránit dalšímu barážovému fiasku.
Jisté je, že Gattuso a tým budou mít velmi málo času na přípravu na – doufejme – dvě velká utkání, která na papíře vypadají snadně, ale realita pro nás, zvyklé na nedávnou negativní zkušenost, může být jiná.
Zdroj článku a fotografií: football-italia.net
