Davide Calabria pokračuje v kariéře v Panathinaikos, přesto v sobě nosí hořkost z toho, jak pro něj skončilo působení u Rossoneri. „Upřímně — už jsme nechtěli mít co do činění s určitými lidmi,“ přiznal ve velkém rozhovoru pro Rivista Undici.
Devětadvacetiletý obránce prožil u klubu téměř celý svůj fotbalový život: prošel mládežnickou akademií, vypracoval se do áčka a dokonce se stal kapitánem. Přesto se tento příběh uzavřel nečekaně rychle — jen pár dní po velmi veřejném konfliktu s tehdejším trenérem Sergiem Conceicaem v lednu 2025 byl poslán na hostování do Boloně na posledních šest měsíců smlouvy.
„V životě má vše začátek i konec, takže se to muselo dřív nebo později stát,“ řekl Calabria. „Doufali jsme, že to přijde později, ale jsme hrdí na to, že jsme u Milánu strávili tolik let. Ne každý to může říct — vyrůst v akademii, stát se kapitánem a vyhrát trofeje.
„Spoluhráči se měnili, stejně tak trenéři, ředitelé i majitelé klubu, ale my jsme tam zůstali. Nemáme žádné výčitky — jsme pyšní na to, co jsme prožili. Jako dítě, které Milán milovalo, jsme si nikdy nevysnili, že jednoho dne budeme kapitánem tohoto týmu.
„Přišli jsme do týmu, který už nebyl tím, na co byl klub zvyklý, a odcházeli jsme z mužstva, které bojovalo o Scudetto i další trofeje.“
Jak se vztah Calabri s AC Milan rozpadl
Klíčovým momentem byl bezpochyby onen veřejný spor s Conceicaem, ke kterému došlo na hřišti po závěrečném hvizdu zápasu s Parmou, v němž Milan otočil na 3:2. Calabria a trenér se do sebe pustili vášnivě a museli je od sebe oddělovat spoluhráči — a to se ukázalo jako jeho poslední zápas za klub.
„Skončilo to tak, jak to skončilo. Byly tam věci, které opravdu bolela, během sezony, jež byla ovlivněná určitými faktory,“ vysvětloval Calabria. „Možná jsme na to vše příliš citově navázaní — milovali jsme Milán až moc a těžko se nám některé věci setřásaly. Ty měsíce byly těžké, dokud se nashromážděná hořkost neprojevila a nepadlo rozhodnutí jít každý svou cestou.
„Bylo to těžké zvládnout, něco se muselo udělat. Vůbec jsme neplánovali Milán opustit. Všichni víte, co se stalo, i když to nikdo nahlas neřekne.“
Conceicao byl během té sezony už druhým koučem pro Rossoneri — po odvolání Paola Fonsecy v prosinci 2024 a jen několik měsíců po odchodu Stefana Pioliho. Calabria dodal: „Po tolika letech nás mrzelo odcházet kvůli nepříjemným incidentům. Myslíme si, že ty okamžiky naši image trochu poškodily — ne proto, že bychom něčeho zásadně vinili… Byli jsme kapitánem, moc nám na tom záleželo a mnozí si chodili vylévat své frustrace právě na nás. Když se mluví a zachovává se respekt, zlepšuje se to, ale možné je, že se to v tu dobu obrátilo proti nám.
„Každopádně raději žijeme a umíráme podle vlastních zásad než podle někoho jiného. Museli jsme to přijmout, a upřímně už jsme nechtěli řešit určité lidi. Měly se nabídnout další možnosti — mohli jsme být vyřazeni z kádru, nebo jsme museli odejít.“
Po příchodu do Boloně na hostování Calabria předal i menší historku od ředitele Rossoblu Gigiho Sartoriho: „Bylo nám řečeno, že Sartori prý žertoval s mým bývalým agentem: ‚Kdyby se s koučem někdy pohádal, vězte, že jsme tu a připravení.‘ Dva dny poté se, bohužel, stalo to, co jste viděli… Bylo to opravdu trapné a nepříjemné, těžko se to vysvětlovalo. Celá situace byla poměrně delikátní.“
Milan mu navíc dal jen velmi málo prostoru na řádné rozloučení s místem, které považoval za domov.
„Všechno se to událo tak rychle, že to působilo skoro neskutečně. Odešli jsme z Milanella a už jsme tam nikdy nevkročili. Těžko se smiřovalo s tím, že po tolika letech možná už neuvidíme ty lidi, že pracovníci a spoluhráči nám říkají, abychom neodcházeli. Fanoušci — které považujeme za ty nejlepší na světě — prosili. Už nikdy neobléct dres klubu, který tolik milujeme… To byl tvrdý úder. Když přišla zpráva, že musíme odejít, poslední obchůzku po tréninkovém areálu jsme si dali s pláčem, lidé byli v šoku, že se to opravdu děje. Posbírali jsme věci a odešli po dvanácti letech. Bolelo to, ale museli jsme to přijmout, abychom mohli jít dál.“
Hořkost nakonec částečně zhojila odměna — později té sezony byl v týmu Boloně, který porazil Conceicaův AC Milan a vyhrál Coppa Italia.
Na konci smlouvy pak Calabria odešel jako volný hráč do Panathinaikos, ale zůstává oddaným fanouškem Rossoneri.
„Tento tým Milánu může bojovat o Scudetto — konečně mají někoho jako Max Allegriho, kdo dovede vytvořit a chránit jednotnou skupinu a nastavit pevné defenzivní základy. Allegri je vítěz, má zkušenosti, a když má mužstvo jen jeden zápas týdně, rozhodně to pomáhá. Rádi bychom byli trenováni jím — jeho způsob komunikace nám navíc dost připomíná styl, který nás rozesměje,“ uzavřel Calabria.
Zdroj článku a fotografií: football-italia.net
